Chci vám v této situaci poskytnouti informaci, co mě vedlo k podnikání, s následkem na zaplakání, jak ze zvůle mocných pánů, vzalo za své mnoho plánů.
Po deseti letech dřiny byl jsem úplně bez viny. Nejsem vinný ani dnes (1994), i když zkouším jako pes. Ale pěkně od začátku, nevynechám ani řádku:
Když přišla ta revoluce, tři zbraně jsme měli v ruce: Nadšení a touhu volit, s odhodláním nepovolit! Kdo je kdo jsme neřešili, ze svobody se těšili.
U generální stávky nevnímal jsem nadávky od těch, co bez trikolóry snažili se dělat fóry, aby tomu davu sebrali odvahu.
Odvahy mám vždycky dosti, mohli by mně lámat kosti. Už týden v tom tápání miloval jsem vstávání. Probouzet se v oněch dnech šlo jen s úsměvem na rtech.
Měl jsem tehdy ranní směnu, domluvil jsem si výměnu, co kdyby šachetní klec nevyjela, jasná věc, tak jsem to měl aspoň jisté, zjistit, kde jsou komunisté.
Kabáty už stačili ti komunisti otočiti!!? Ať jsem hleděl vpravo, vlevo, viděl jsem jen jediného, který mně chtěl zabrániti v televizi vystoupiti.
Nic se mu to nepovedlo, byl to tak trochu nemehlo. Takových však bylo více v celé naší republice. Nakonec však všichni chtěli, ať promluvím do kamery:
Celou naši republiku přirovnal jsem hned k jablku, ve kterém si hoví červi, co nám lezou už na nervy. Jediná však rada byla … Společnost nepochopila,
že zárukou klidných nervů je: zbavit ovoce červů! Dobrý zahradník ví své, že léčení je zdlouhavé … K srdcím rada nepronikla, z červů opozice vznikla.
Nepřál bych vám vidět pány. Na šachtě hned kuli plány, jak by mě šlo utopit, co nejdříve odstavit, neb ví, že mám paměť skvělou, kdo škodil a jakou měrou.
Protože jsem realista, nic bych nesved dozajista. Rozhodnutí bylo v mžiku, že bych moh pro republiku dělat mnohem, mnohem více, když se vyhnu politice.
Co mě vedlo ke kultúře, za to přece Havel může. Když v projevech v parlamentě přivedl mě v tom momentě na myšlenku jedinou, logicky podloženou:
Že ty hospodářské škody, napáchané od té doby, co na nás ukuli pikle, napravíme celkem rychle. Ale spravit myšlení?! Tak za tři pokolení.
Jenomže já tvrdím jedno, jak by se to u nás zvedlo: Jen rozumný národ může, postavený na kultúře dostat nás zas do pozice, jako v první republice.
Začal jsem pak rychle zbrojit, abych mohl včas zahojit rány tvrdé totality. Jenomže už automaty dováželi z Německa – rodičům i pro děcka!?
Toto byla rána pod pás! Vzali jste však někdo v potaz, že tohle je cesta zpátky?! Strkat hlavy do oprátky!? Kolik lidí to zničilo!! Jak se nám to vyplatilo?
Rozpadají se rodiny! Trpí především nevinní! Hlavně děti (závisláci), vzdaly smysluplnou práci. Místo řádného učení, závislostí jsou mučení.
Ale nejvíc, co mě mrzí, obohacují se druzí, a to na lidské hlouposti, která už tak svědčí dosti, že jsme dál než v totalitě, odkázáni k debilitě.
Když to všechno uvážím, už se ani nesnažím přemýšleti, kdo měl zájem odvézt mě jednou nad ránem od manželky a od dětí, zcela nevinných obětí.
