Slovensko 1959 – černobílý obraz:
Zpěv ptáků zaniká v zesilujícím se zvuku automobilu s třemi pasažéry. Za volantem sedí muž, vedle něj žena a za nimi spokojeně spinká v peřince zabalené miminko. Žena je neslyšící, což je možné rozpoznat z posunků při komunikaci. Silnici, kudy auto projíždí, lemuje les ve stráni po levé straně a rovinaté pole po straně pravé. Automobil jede podezřele pomalu, až se zastaví u silného stromu, jediného, který je u cesty do pole.
Žena s pláčem vystupuje, bere do náruče spící dítě a odkládá je do travnatého porostu několik metrů od stromu. Poté spěšně nastupuje do vozu vstříc tragickému osudu, neboť auto nejede dopředu, ale couvá. Zastaví se až v patřičné vzdálenosti a znovu se rozjíždí. Po nárazu do stromu vyhasínají dva lidské životy. Zůstává mnoho nezodpovězených otázek. Děj se barevným obrazem přesouvá do roku 1998 …
Ostrava – Heřmanice (12. března 1998):
Věznici opouští muž středního věku. Z telefonní budky hovoří se známým zpěvákem, jenž stál od roku 1992 u zrodu jedinečného, kulturně ekonomického projektu, který zničila ona pověstná doba plná intrik. Scénu střídá osobní setkání, končící velmi praktickou vybídkou: „Napiš o tom knihu.“
Komické scény z prostředí kulturních či sportovních akcí střídají komediálně dramatické scény z výslechů obviněného a údajných poškozených. Ale kým? DIVADLO U SOUDU za dveřmi číslo 307 (diagnóza bláznů) nabízí scény, jaké nelze vymyslet. Živě se o nich diskutuje v hospůdkách i za zdmi těch nejstřeženějších věznic. Diskuze se opakují, jakmile mezi roky 2006 – 2012 televizní zprávy oznamují, že za dramatických okolností umírají ti, kteří měli v účelově vedeném procesu, jak se lidově říká, „prsty“!
Když už je zřejmé, že se příběh blíží ke svému konci, stále není zodpovězena otázka, jaké události následovaly v souvislosti s opuštěným dítětem u havarovaného vozidla …?!
Černobílý obraz z roku 1959 pokračuje v místě, kde skončil. Vzrušující dramatické scény vhánějí do mnohých očí slzy dojetí i radosti …
Zdánlivý konec však nabízí barevný, sotva minutu trvající telefonický hovor s archivářkou porodnice. Ta na prostou otázku z prosince 2009 odpovídá pouhými třemi slovíčky, která posílají tento příběh do ještě dramatičtějšího pokračování …
Závěrečné titulky doprovází ústřední píseň filmu „Když se ráno probouzím …“:
Zájem o příběh projevuje nejen Slovenská televize:
