Žádosti o propuštění z vazby posuzují nevi(ě)domí:

To potvrzuje i pozdější předseda senátu JUDr. Miloslav Studnička, když se podepisuje pod zamítavé odůvodnění mé žádosti. V něm se někomu podařilo vtěsnat do pouhých dvou vět DESET nepravdivých údajů. Veřejností sledovaným případem se občas zabýval i týdeník NAŠE OPAVSKO (vpravo).

Stručné a zjednodušené skutečnosti (text odůvodnění tučně, komentáře kurzívou):

V průběhu přípravného řízení, jak (1)si krajský soud ověřil (soud si nemohl nic ověřovat, protože by okamžitě zjistil, že další body jsou nepravda nebo holý nesmysl), vyšetřovatel (2)skutečně zjistil (vyšetřovatel nemohl nic zjišťovat, protože další body jsou nepravda nebo holý nesmysl), že obviněný (3)se odhlásil z trvalého bydliště v Opavě (odhlášení z původního místa trvalého pobytu bylo možné POUZE na základě provedené změny tj. PŘIHLÁŠENÍM občana na nové adrese trvalého pobytu), (4)chtěl se přihlásit (nikoli chtěl, ale PŘIHLÁSIL SE; viz platební rozkaz soudu v Jihlavě) k trvalému pobytu v Telči, což mu však z důvodu, že není státním příslušníkem ČR, (5)nebylo umožněno (bylo umožněno; viz platební rozkaz soudu) a posléze mu to bylo (6)odmítnuto i v Opavě (pokud jsem nebyl z trvalého pobytu v Opavě odhlášen úřadem v Telči, nemůže se tato rádoby skutečnost zakládat na pravdě).

Za situace, kdy obviněnému hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody, (7)nemá trvalé bydliště v ČR (nemá cenu komentovat) a jeho (8)snahu přihlásit se k trvalému pobytu v Telči (nemá cenu komentovat) vzhledem k tomu, že rodinu má v Opavě je nutno hodnotit, jako (9)snahu vyhýbat se trestnímu stíhání (???; nemohu uvěřit, že pouze trvalé bydliště v Opavě nezakládá obavu z možného vyhýbání se trestnímu stíhání), je zde (10)konkrétní skutečnost (ničím nepodložená domněnka) odůvodňující obavu, že by se obviněný na svobodě vyhýbal trestnímu stíhání a nebo případně uloženému trestu odnětí svobody.

Vzhledem k nadpisu této stránky už ani nepřekvapuje, že usnesení uvádí můj pobyt na adrese Antonína Sovy 5, Opava. Ale opět nejde, a ani NEMŮŽE jít o zjištěnou skutečnost (11), neboť od 13.3.1995, čili dva a půl měsíce před „usnesením“ jsem byl prokazatelně přihlášen k trvalému pobytu na nové adrese, tj. Pekařská 122, Opava, což uznává i soud, neboť manželka musela vyměnit náš hezký velký byt za 2+1:

Mám z těch zamítavých odůvodnění chápat, že kdybych odmítl nabídku starosty města Telče Václava Jehličky (pozdějšího ministra kultury ČR), abych se přestěhoval do Telče, tak by pro vazební stíhání nebyl důvod!?

Přiložené video dokazuje, že jsem své „stěhování“ do Telče oznamoval veřejně (důvod uvádím v samostatné kapitole):

Důkazy o nevi(ě)domých zastáncích spravedlnosti nelze nikdy popřít:

    • 9. března 1995: „… SKUTEČNOSTNEMÁ na území ČR trvalé bydliště.“  Žádost o propuštění z vazby, Okresní soud Opava, podepsán JUDr. František Pepřík.
    • 22. března 1995: „… NEMÁ na území ČR trvalé bydliště ….“ Stížnost, Krajský soud Olomouc, podepsán JUDr. E. Teschler.
    • 11. dubna 1995: OBŽALOBA uvádí „… TRVALE BYTEM Opava, Antonína Sovy 5 ….“  Proč jiný státní zástupce v návrzích na prodloužení vazby stále píše, že nemám na území ČR trvalé bydliště, když to popírá podepsaný Krajský státní zástupce JUDr. Karel Novosad??!!
    • 27. června 1995: Aniž bych mohl do záznamů o mém pobytu jakkoliv zasahovat, je to jako na houpačce, přičemž je zjevné, že se naprosto nic neověřuje. Hold fráze mají moc i po revoluci: „… Krajský soud … OVĚŘILNEMÁ trvalé bydliště v ČR ….“
      Zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, Krajský soud v Ostravě, podepsán JUDr. Miloslav Studnička.
    •  3. listopadu 1995: „… Vrchní soud PŘEZKOUMALNEMÁ v České republice trvalý pobyt ….“ (kdyby skutečně přezkoumával, tak by zjistil, že již od 13.3.1995 jsem trvale bytem v Opavě, Pekařská 122 (viz Rozsudek výše), kam mě manželka bez problémů přihlásila). Stížnost, Vrchní soud v Praze, podepsán JUDr. Karel Beneš.
    • 22. února 1996: „Obžalovaný  trvalé bydliště v Opavě.“ Nejvyšší soud v Brně, podepsán JUDr. Petr Hrachovec (asi skutečně nechal zkoumat, a dostává výplatu OPRÁVNĚNĚ).
    • 4. dubna 1996: ROZSUDEK POZOR!!! Velevýznamná změna od předsedy senátu!!! „… státní příslušník Slovenské republiky, podnikatel, TRVALE bytem Opava, Pekařská ul. č. 122“ (viz Rozsudek výše). Jde SNAD o skutečně první zjištěnou skutečnost (dokonce je přesná i nová adresa). Krajský soud v Ostravě, podepsán JUDr. Miloslav Studnička. Šlo o záměr přiznat pravdu až po vynesení rozsudku?? Vše tomu nasvědčuje:

POZNÁMKA:
Do konce roku 1994 museli o české občanství žádat všichni, kdo se narodili na Slovensku. Vazebně stíhaným občanům rozdělených národů tuto zásadní změnu nikdo neoznamoval ani nepřipomínal. Od 17.2.1994 do konce roku 1994 jsem tak byl vězněm Českým, který se stal od 1.1.1995 automaticky vězněm Slovenským, s českými školami, manželkou i dětmi. Aby toho nebylo málo, novináři trýznili moji rodinu tím, že budu ihned po propuštění vyhoštěn z České republiky (viz poslední věta zveřejněného článku).

Tatínkovi se rozjela rakovina, takže ve svých 65 letech zemřel. JUDR. Miloslav Studnička zamítl moji žádost o propuštění z vazby jako nedůvodnou, i když jsem jej PROSIL, abych mohl tatínka v nemoci povzbudit. Proč mě nepustil ani na jeho pohřeb jsem se dozvěděl až po propuštění od kamaráda z muziky, primáře a dlouholetého ředitele psychiatrické léčebny v Opavě MUDr. Ivana Drábka, který mi řekl, že:

Patnáct procent lidí touží druhé trýznit, a 7 % toto mučení aktivně provozuje. Předseda senátu patřil do těch sedmi procent. Je to vidět i z nepřiměřeně vysokých trestů pro čtyři žháře z Vítkova. Když už jim nedal doživotí, na nápravu jim bohatě stačil trest poloviční. Tím samozřejmě jejich čin neschvaluji. Pokud stát nic nepodniká proti tomu, že média propagují násilné počítačové hry, ať se nediví, že si jejich provozovatelé touží zkusit své výkony „naostro“ (ale o tom podrobněji až na jiném místě knihy):