Krátce po propuštění z vězení jsem se setkal s Ivanem Mládkem. Mé protiprávní odsouzení okomentoval velmi praktickou radou: „Jožko, napiš o tom všem knihu. Rád si ji přečtu.“ To jsme ještě netušili, jak skvělým advokátem mého projektu, či soudcem těch, kteří se postarali o jeho zničení, může tato kniha být.
CO BYLO PODSTATOU ZMIŇOVANÉHO PROJEKTU (v roce 1993):
Proplácení vstupenek účastníkům kulturních, sportovních i jakýchkoli jiných akcí, které jsem pořádal. Ke každé utracené stokoruně za vstupenku, bylo možné žádat jednu knížku s padesáti slosovatelnými kupóny hodnoty 10 Kč, tj. pětkrát víc, než stála vstupenka. V síti spolupracujících obchodů byly přijímány místo peněz k úhradě poskytovaných SLEV (ukázky z některých akcí, ohlasy jejich účastníků či interpretů, jsou ve sloupci vpravo).
PROČ BYL TENTO PROJEKT ZNIČEN?
Protože se k senzacechtivému vyšetřovateli doneslo křivé obvinění s jasným cílem poškodit mé věřitele. Ti, kteří měli moc tomu zabránit, udělali pravý opak: Nelítostně se postavili na stranu zločinu, až je nakonec sám zločin připravil krutým způsobem o život:
Šéf kriminálky, který podepsal příkaz k mému zatčení, se zastřelil krátce po mém umístění do vazební věznice. Moji zadarmo drahou advokátku ex offo připravuje v roce 2006 o život vrah, který vzal spravedlnost do svých rukou. V roce 2012 umírá za dosud nevyjasněných okolností předseda senátu, jehož mrtvé tělo napadá smečka psů (videa vpravo).
Pokud to jsou jen náhody, tak je jich na jednoho člověka příliš mnoho:
Je náhoda, že mě předseda senátu (JUDr. Miloslav Studnička) bezdůvodně odsoudí na šest a půl roku, přičemž se mnou jeho starší bratr Vladimír, režisér ČRo Ostrava, natočí nedlouho po mém propuštění z vězení píseň „Opavo bílá“?! V MP3 ve sloupci vpravo:
Je náhoda, že mé odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci bylo přiděleno za zločince považované JUDr. Ludmile Svatošové??! Ta rozsudek podepsaný předsedou Krajského senátu zmírnila o půl roku, přičemž odůvodnění rozsudku klasicky opsala.
Od disidenta a pozdějšího důstojníka BIS Vladimíra Hučína, jsem se o JUDr. Svatošové dozvěděl tolik, že už se jejím neosobním přístupem k člověku nechci příliš zabývat.
Od roku 1985 jsem zpíval v cimbálové muzice, kde hrával na klarinet i dlouholetý ředitel psychiatrické léčebny v Opavě MUDr. Ivan Drábek. Poměrně nedávno mi sdělil smutnou statistiku, která je rok od roku horší:
Patnáct lidí ze sta touží druhé trýznit a sedm z nich to skutečně dělá. Je prokázané, že do této otřesné statistiky značnou měrou přispívají vykonavatelé soudních exekucí, příslušníci policie, vězeňští dozorci a orgány činné v trestním řízení. Mohlo mě to i napadnout, neboť názvy mnoha ulic a náměstí jsou pojmenovány po jejich obětech.
Krátce se vrátím na konec roku 1989 čili na začátek zbožňované demokracie:
Byla to bezesporu nádherná doba plná euforie a očekávání, co demokracie přinese. Co asi mohla přinést, když je dnes mnohými vnímána jako auto se čtyřmi volanty, kde se ti šoféři od rána do večera hádají!? Prý je to ale normální? Nezbývá, než souhlasit, protože normy se tak změnily, že jeden komentátor Bible prohlásil: „Pokud Bůh brzy nezasáhne, měl by se omluvit Sodomě a Gomoře.“
Po revoluci se nechal významný politik slyšet, že demokracie poskytla všem lidem stejné možnosti. Ale jak chce demokracie zařídit, aby měli všichni stejné schopnosti, to už jaksi ke své moudré řeči nepřidal. SCHOPNÝCH lidí je mnoho. Je však alarmující, když se na schopné lidi zaměřují osoby VŠEHOSCHOPNÉ, disponující neomezenou mocí!!
Ten samý politik, který tvrdil, že VŠICHNI máme po roce 1989 STEJNÉ možnosti, také říkal: „Není nutné mít peníze. Na dobrý nápad vám každá banka půjčí.“ Mým projektem se zabývala Komerční banka, která pro mého ručitele, Vítkovické železárny, vypracovala příslušný formulář. Za ručitele jej podepsal finanční ředitel. VŠEHOSCHOPNÍ se vůbec nezdráhali odsoudit každého příznivce mého projektu do role podvedených hlupáků:
ZAČÁTEK KONCE
V prosinci roku 1993 jsem byl předvolán na kriminálku. Udání iniciovala pardubická firma K.E.S. Přestože jsem s ní NIKDY žádný obchod neuzavřel, přihlásila se ke smlouvám, pod kterými byla podepsaná firma DAWES z Havířova. Ta mně za předem daných podmínek nabídla leasingové smlouvy na pronájem většího množství osobních automobilů.
Neměl jsem nejmenší tušení, že vozy pro příznivce mých projektů obstarávala zločinecká organizace, tvořená právě firmami DAWES a K.E.S. (automobily sloužily jako pojízdné billboardy; krom mého projektu měly propagovat spolupracující obchody).
Nesrovnalosti ve smlouvách, které navýšily marže z předepsaných 32 % až na lichvářských 72 %, jsem odhalil až po třech měsících. Na tom není nic divného. S tímto nešvarem bojuje i ÚOOZ (Útvar pro Odhalování Organizovaného Zločinu).
Je možné pokládat za náhodu, že jsem šéfa DAWES, „podnikajícího“ na jméno své ženy, viděl poprvé ve svém životě až na STEJNÉ CELE ve vazební věznici v Ostravě?
Je náhoda, že předsedu senátu nenapadlo jej vyslechnout, ani když jsem jej upozornil, že praktiky DAWES a K.E.S. mám z první ruky, a ne ledajaké? Je náhoda, že jsem narazil na šéfa DAWES, právě odsouzeného na DEVĚT let za podobný skutek, jaký provedl mně?!
Naivně jsem nabyl dojmu, že výslech spolubydlícího je celkem zbytečný, jelikož musí být předsedovi senátu, přísedícím, zapisovatelce i eskortě jasné, kdo je tím podvedeným. Jenže jsem zapomněl, že se předseda senátu po dobu dvou let podepisoval pod zamítání mých žádostí o propuštění z vazby jen jako robot a lichváře pro mé odsouzení potřeboval.
Z níže uvedeného obvinění ze dne 17.12.1993 je patrné, že smlouvy s DAWES měly pevná procenta, od nichž se odvozovaly splátky (19,7 % a 4,3 %). Jenže v samotných smlouvách NEJSOU splátky za procenty ani u jediné smlouvy vypočítané, ale smyšlené:
Když jsem podvrh ve smlouvách odhalil, měl jsem podle předepsaných procent splaceno u všech dvanácti vozidel pět měsíců předem, a to celkem 840 tisíc. Důrazně jsem žádal přepracovat smlouvy do logické, matematické a hlavně do etické podoby DAWES.
Ta na mé reklamace reagovala předáním pohledávky pardubické firmě K.E.S. Jednalo se o předem dohodnutý scénář: „Buď bude platit předepsané částky, anebo se náš právník postará o zabavení vozidel, která se pronajmou novým zájemcům.“
To, že jsem v dobré víře splatil víc, než stanovovala procenta, mě nikdy nemohlo připravit o zákonné právo chyby ve smlouvách reklamovat. Jenže následovalo trestní oznámení prostřednictvím PRÁVNÍKA.
Senzacechtivý vyšetřovatel, zjevně ovlivněný jeho titulem, už nezkoumal, zda je oznámení oprávněné. BEZCHARAKTERNÍ lichváře prohlásil za poškozené se závěrem:
Podvádí pod záminkou NEREALIZOVATELNÉHO projektu!? Tuto frázi opsal státní zástupce i do obžaloby, jak je dokladováno v kapitole PŘÍLOHY.
Ve stejném duchu informoval senzacechtivé novináře. Zvráceným závěrům dodal vážnosti návrhem na mé umístění do vazební věznice. Mladý soudce před mlčícím advokátem tento návrh akceptoval!? Jak to vyšetřovatel zdůvodňoval mých věřitelům, které vyslýchal, není třeba domýšlet. V kapitole VĚŘITELÉ je způsob vyšetřování zcela objasněn.
Ve vazbě jsem strávil téměř 3 roky. Manželku a tři naše děti jsem tak mohl vidět v součtu 24 hodin, tj. maximálně půl hodiny každé tři týdny. Tak vypadá presumpce neviny.
Pro odsouzené trvala už dvě hodiny! Do věznice mi chodily dopisy i od známých osobností, které projevily ochotu mě také navštívit. V další kapitole jsou tyto dopisy v plném znění.
Stihl mě však navštívit jen Pavel Novák, neboť soud vyhověl žádosti ředitele věznice o mé podmínečné propuštění po více než čtyřech letech. Pavlovy výroky na videích a v mnoha dopisech, které psal mně nebo mojí manželce, jsou stále živé, přestože Pavel od roku 2009 nežije (očividně potvrzují, že účelem vyšetřování bylo přimět každého předvolaného, aby se připojil k žalobě; všechny Pavlovy dopisy jsou v kapitole PAVEL NOVÁK):
Po propuštění jsem mohl své projekty provozovat jen za cenu, že někomu přenechám podíl na veškerém svém úsilí. Nakonec jsem jej nabídl firmě Quo za podíl ve společnosti s r.o., kterou jsme v roce 2001 založili.
Záhy se však v Obchodním rejstříku objevila informace, že můj 40% podíl se stal rukojmím exekucí (stát žádal zaplatit advokáty, soudy, vězení, atd.). Do toho se mi rozpadla rodina.
Pod potupnou skvrnou, která paralyzovala celou Agenturu Q-plus s.r.o., nemělo už smysl podnikat (exekutoři docílili jen toho, že nás donutili poslat s.r.o. do likvidace, protože ve špinavých hadrech se obchodovat nedá; zaměstnance poslali na Úřad práce a nesmyslná skvrna, která nepřinesla státním vymahačům ani korunu, přinesla státu jen výdaje).
Později jsem zjistil, že živnostenské oprávnění jako textař, skladatel a zpěvák nepotřebuji. Na základě autorského zákona mohu dělat to, co mě baví a druhé těší. Jsem vděčný všem, kteří se mi po mém propuštění snažili pomoci a vytrvali až do doby, kdy se obnově svého projektu mohu věnovat jako poradce nově vzniklé společnosti, kde nemám ani procento.
V předvečer devátého výročí mého zatčení (16. února 2003) jsem na pořad „Jožka Zelený a hosté“ pozval nejen své věřitele, ale také vyšetřovatele č. 2 (na fotce vpravo), který nás vyslýchal až po horlivém kolegovi. Není divu, že jsme byli povzbuzeni, ať podáme o obnovu procesu žádost. Aby měla alespoň malinkatou naději na úspěch, bylo nutné dokončit její knižní a filmovou podobu:
Mám k tomu, že chci nejdříve představit „Orgány“, které zničily fungující projekt, závažné důvody: Najde se alespoň jediný advokát, který nebude chtít jen těžit ze systému, ale bude ochotný stavět se na stranu těch, jimž stát prostřednictvím svých pověřenců ubližuje stále? Nenajde-li se, stane se jen to, že každý rok pod tolik opěvovanou demokracií bude vždycky lepší, než ten další.
Právníka lichvářů, který mé stíhání spustil, vůbec nezajímalo, koho to vlastně zastupuje, jak mi sám po letech přiznal v následující audio příloze. To jednají všichni jen účelově?
Zničily „Orgány“ NEREALIZOVATELNÝ projekt? Těžko! Podle přiložených novin jsem jediným podnikatelem na světě, který měl z NEREÁLNÉHO projektu tak velké ZISKY, že si ještě mohl dovolit nepřiznat do daňového přiznání DVA MILIÓNY KORUN!?
REFERENCE (podle vševědoucích „orgánů“ se jedná o názory podvedených):
CO VLASTNĚ ORGÁNY ZNIČILY:
Píše se rok 1993. Ceny vstupného na akce, které pořádám, mají pevný základ (100 Kč), který si může každý účastník v násobcích stokorun navýšit. Jak je to možné? Ihned po představení má každá prošlá vstupenka pětkrát větší hodnotu!?
A když někdo sedící ve stejné řadě utratil za vstupenku desetkrát víc (1000 Kč), odnese si 5000 Kč. Toto vysvětlení bylo pro vyšetřovatele nepochopitelné, takže nesmyslné.
Jenže těch „pět tisíc korun“ nahrazovalo pět set slosovatelných kupónů, z nichž měl každý hodnotu skutečných deseti korun. Desetkrát dražší vstupenka se vyplatila těm, kdo plánovali utrácet v nábytku či elektru tolik, že si uměli spočítat, že získají slevy v hodnotě 5000 korun, když je doplatí těmi kupóny svázanými do deseti SLEVOVÝCH KNÍŽEK.
Jedinečné číslo z původního obalu knížky stačilo napsat na kupóny a s obalem se o výhru přihlásit. Dnes odměňujeme všechny, kteří na zadní strany vizitek z VÝHODNÉ KNÍŽKY neopomenou před placením napsat do rámečku MOBILENKA své telefonní číslo:
Kdo dostal za stokorunové vstupné 50 kupónů, utrácí je třeba v potravinách. Za každých 200 korun může použít jeden nebo dva kupóny (tři vratné lahve = 9 Kč; kupón = 10 Kč). Použitím deseti kupónů v síti obchodů, které je akceptují, má účastník našich akcí jedinou investovanou stokorunu zpět a čtyři stovky zisk. Novou vstupenku za stovku si už nekupuje z rodinného rozpočtu, ale ze zisku, který projekt jednoznačně nabízí.
„Co se vám na tom projektu nezdá, pane kapitáne?“
„Kdo ty kupóny těm firmám proplatí, pane Zelený.“
„No přece pan Obrat, pane kapitáne …“
A státnímu zástupci hlásí: „Láká na koncert za 100 Kč s tím, že po něm slibuje 500 Kč. To je jasný podvod.“ Je opravdu příliš mnoho lidí, kteří určitou věc zavrhnou jen proto, že nechápou, jak by se dala provést. „A podvedl i Mládka, který o něm složil písničku.“ Text je z roku 1993, hudba byla po mém zatčení bezpředmětná:
Ani po dalších šestnácti letech (2009) Ivan Mládek na náš projekt nezapomněl, když pro mě napsal scénu do seriálu, kde jako prezident vysvětluji, jak se dají ovlivnit volby:
V kapitolách ODHALENÍ a OPISOVAČI jsou jasné DŮKAZY, že VŠEHOSCHOPNÍ důkazy NEPROVĚŘUJÍ!!!?? I kniha ZLOČINY BEZE ZBRANÍ (vydaná v roce 2021) poskytuje důkazy, že zvrácené rozsudky jsou na denním pořádku. Na vině je skutečnost, že si tvůrci těchto rozsudků moc dobře uvědomují, že mají nepostižitelnou moc:
CO ZADARMO DRAHÁ ADVOKÁTKA O ČESKÉ JUSTICI ODHALILA:
„Paní Zelená, váš manžel dostane 7 až 8 roků, protože vím, jak to chodí!?“ Navíc prokázala nulový smysl pro spravedlnost zvrácenou radou, abych projevil lítost nad tím, co jsem NEudělal a tak dosáhl nižšího trestu. K tomu není co dodat.
V připravovaném FILMOVÉM zpracování této knihy se na archivních videích objevují i jiní kamarádi, než Pavel Novák. Přestože se někteří z nich premiéry nedožili, jejich názory na „nerealizovatelný“ projekt jsou zcela opačné, jak dosvědčuje můj nejstarší kamarád, ročník 1908, vynikající zpěvák. Dále Oldřich Jašek, který nepřežil ani pět měsíců mého žalářování (zemřel 1.7.1994). Nechápu, jak mohl soud dospět k závěru, že jsem jej podvodně připravil o více než milión korun, když do poslední chvíle svého života do projektu investoval!!?
To ve filmu potvrzuje z archivních záběrů jednoznačně. Když se kvůli své zhoubné nemoci rozhodl prostřednictvím svého syna Radovana na projektu pokračovat, přizval do společnosti ke dvěma významným společníkům i moji nešťastnou manželku a zaplatil za ni společenský podíl. Tím potvrdil, kdo je autorem zničeného projektu (více v ODHALENÍ):
