SHRNUTÍ: Nad ránem, 17.2.1994, jsem byl zatčen a odveden od rodiny jako zločinec. Domů jsem se vrátil až 12.3.1998. To už jsem věděl, že se šéf kriminálky, který podepsal příkaz k mému zatčení, zastřelil. O této tragédii se zmiňuji jen proto, že neobvyklých úmrtí těch, kteří do mého života významně zasáhli, je vedle jiných neuvěřitelných náhod až příliš mnoho. Z těch tragických zmiňuji zatím jen dvě + jednu náhodu navíc:
V roce 2006 zastřelil moji advokátku, prorokyni ex offo vrah, který vzal spravedlnost do svých rukou: „Dostanete 7 až 8 roků, protože vím, jak to chodí.“
V roce 2012 bylo nalezeno mrtvé tělo netečného předsedy senátu, napadené smečkou psů. Po propuštění z vězení jsem v ostravském rozhlase nazpíval písničku v režii jeho bratra.
Jaké zločiny jsem spáchal? Stručně a zjednodušeně:
Provozoval jsem jedinečný, kulturně ekonomický projekt, který účastníkům různých akcí vracel investice do vstupenek s pětinásobným ziskem (sloupec vpravo OBSAH dokládá).
Dne 17.2.1994 jej vyšetřovatel prohlásil za pouhý nástroj k páchání trestných činů a podal úspěšný návrh na mé umístění do vazební věznice. Údajně jsem podvedl každého, kdo do mého projektu vložil své jméno, čas nebo peníze, včetně vážených umělců a podnikatelů:
Vše začalo, když si příznivci projektu odvezli 12 aut z havířovské firmy jako kompenzaci za jeho finanční podporu. Že výše splátek neodpovídá předepsaným % tak, jako u dalších 14 vozů od jiných firem, jsem zjistil až po uhrazení více než třetiny z jejich kupní ceny.
Žádal jsem o uvedení smluv do matematické a etické roviny. Havířovská firma postoupila mé reklamace firmě z Pardubic. Ta na smyšlených splátkách s 3x vyšší marží trvala. Přes právníka se postarala o mé uvěznění, aby mohla auta zabavit a opakovaně je pronajímat.
Nešlo o náhodu! Šéfa DAWES jsem poprvé viděl až v roce 1995. Bydleli jsme na stejné cele, kde čekal na odvolání proti odsouzení na 9 let (za podvody)! Byl ochotný říci pravdu. Senát však jeho výslech zamítl s tím, že je mu vše jasné! Jenže jinak, než pochopili i ti, co mě od spolubydlícího korunního svědka vodili k výslechům. ROZSUDEK v podstatě říká: K.E.S. do sporu vstoupila přes kriminálku jen proto, aby utrpěla škodu 1 707 820 korun!?
Dne 11.4.1994 se musel dostavit na pražskou kriminálku známý hudebník Václav Hybš. Přestože vypovídá, že mu nic nedlužím, o dva měsíce později (10. června 1994) jsem obviněn z úmyslu Orchestru Václava Hybše nikdy nezaplatit (toť definice podvodu):
OBŽALOBA JE PROKAZATELNÝM OPISEM ÚČELOVÝCH OBVINĚNÍ:
Ač je ekonomická rozvaha pro rok 1994 dílem odborníka, který vystudoval ekonomiku na univerzitě v anglickém Sheffieldu, vypracovaná obžaloba stojí na nesmyslných obviněních. Po dvou letech mého žalářování a nezvratně zničeném projektu, jenž 30 měsíců fungoval, předkládá státní zástupce soudcům obžalobu s odůvodněním, že je můj projekt dokonce nerealizovatelným nástrojem k páchání trestné činnosti:
Mým uvězněním se cíle roku 1994 nerealizovatelnými skutečně staly. Přesto se nejedněm novinám podařilo informovat veřejnost o novodobém zázraku: Jsem pravděpodobně jediný podnikatel na světě, jenž měl z nereálného projektu velké zisky: Zaplatil 75 akcí, hradil splátky za 26 aut (1 820 000) a zkrátil daň ze zisku „o dva milióny“ (MF vpravo):
V předvečer devátého výročí mého zatčení (16. února 2003) jsem na pořad „Jožka Zelený a hosté“ pozval nejen své věřitele, ale také vyšetřovatele, který horlivého kolegu vystřídal příliš pozdě.
Určitě to všechny k podání žádosti o obnovu procesu povzbudilo. Než ale riskovat nové DIVADLO U SOUDU, když advokáti varují, že „vědí, jak to chodí“, dáváme přednost obnově knižní či filmové.
Věřitelé, ať se již na projektu podíleli čímkoliv, nemohli mít na jeho zničení žádný zájem (jednali podle rovnice Věřit = Ověřit). Není však žádným tajemstvím, že trestních stíhání na objednávku je víc, než dost, což potvrzuje i kniha ZLOČINY BEZE ZBRANÍ:
Pavel Novák, s nímž jsem na projektu BUMERANG spolupracoval, odsoudil mé obvinění v nejednom ze svých dopisů, protože projektu rozuměl stejně, jako mnoho jiných umělců.
Spolu s Ivanem Mládkem nebyli jediní, kdo byli ochotní mě ve vězení navštívit (takovou „výsadu“ však měla jenom rodina). Proto jsem řediteli věznice navrhl hodinový pořad, za nějž by žádný z „návštěvníků“ nežádal honorář, pokud bych byl součástí obecenstva. Čtvrtý dopis napsal hudební skladatel. Patřil mezi 26 uživatelů aut, jejichž splácení stopli lichváři:
Zahrát nám stihl už jenom Pavel Novák, protože jsem byl na žádost ředitele věznice po čtyřech letech podmínečně propuštěn (později jsem pana ředitele vyzval k „soupeření“ ve známém pořadu „Nikdo není dokonalý“, s otázkami z vězeňského prostředí; TV Prima však přestala tento pořad natáčet; jednání kolem pořadu je dokumentováno v knize).
Můj projekt občas připomíná i TV Barrandov, kde o systému „vše ZADARMO“ hovořím v roli prezidenta, kterou pro mě (ne náhodou) Ivan Mládek napsal:
